Výstava textilních technik Lydie Šloufové

Vernisáž výstavy 21. února po bohoslužbách
doba trvání. 21. 2. – 24. 4. 2016

Výstavu můžete navštívit 30 minut před začátkem sborových akcí nebo po domluvě.

O autorce:

Narodila jsem se 12. 12. 1952 v Praze. V letech 1971 - 1975 jsem studovala na Samostatné pedagogické fakultě v Plzni obor čeština - výtvarná výchova. Studium jsem zakončila diplomovou prací na téma "Městská krajina".

Od září 1975 jsem učila v Lidové škole umění (později ZUŠ) v Rokycanech, od roku 1992 učím výtvarnou výchovu a dějiny umění na Církevním gymnáziu v Plzni. Zde každoročně připravuji žákovskou výstavu v prostorách školy. Naše výstava "Po stopách Jiřího Trnky" byla v rámci Roku Josefa Skupy a Jiřího Trnky navíc vystavena v listopadu 2001 v Galerii "13" a v červnu 2002 v Galerii města Plzně, také výstava "Komenského labyrint světa a ráj srdce" byla v roce 2007 vystavena v Galerii "13".

Od studentských let se věnuji vlastní výtvarné tvorbě. Nejraději mám akvarel a olejomalbu, ale i perokresbu (ilustrace). Od roku 1977 se často zabývám textilní tvorbou (aradecor).  Na přelomu tisíciletí jsem vytvořila soubor kombinovaných technik a objektů na téma "Čas". Láká mne zobrazování architektury (přerůstání jednoho slohu v druhý, motiv střechy, portálu, schodiště, mostu).

V posledních letech vystavuji několikrát ročně, nejčastěji sama nebo s dalším autorem  podobného zaměření. Byly to následují výstavy: 1984 Luna Plzeň, 1988 Dačice, Jindřichův Hradec, 1991 Chotěboř, Starý Plzenec, 1993 Rokycany, 1996 Sušice, výstavní síň PF UK Praha, 1999 Esprit Plzeň, 2000 Atrium Plzeň, Nepomuk, 2001 Rokycany, Klatovy, Dačice, 2002 Benešov nad Ploučnicí, Manětín, 2003 Vodňany, Mladá Boleslav, Písek, 2004 Mariánská Týnice a mléčný bar v Plzni, 2005 Jindřichův Hradec, 2006 Český rozhlas Plzeň a Třemošná. 2009 Zámecká galerie Třeboň, 2010 Galerie Jiřího Trnky Plzeň a Český rozhlas Plzeň, 2011 Kdyně, Aš a Domažlice, 2012 Tachov, 2013 Písek a Mladá Boleslav, 2014 Dačice, 2015 Český rozhlas Plzeň a Horažďovice.

Zúčastnila jsem se řady skupinových výstav, např. 1999  refektář františkánského kláštera Plzeň, sympozium netkaných tapiserií Kdyně a Furth im Wald, 2007, 2009, 2013 a 2015 Bienále pro diakonii, 2008 a 2009 společné výstavy Unie výtvarných umělců plzeňské oblasti v Plzni, Sušici a Kašperských Horách, výstavy Bilance v Písku 2011 a Plzni 2012 či Voda věčně živá 2013 v Plzni a Weidenu.

O textilních technikách:

Aradecor,

kterým se zabývám už od roku 1977, tvoří velkou část mého díla. Realizuji ho ve Kdyni v textilním ateliéru paní Milady Hynkové, která stála v šedesátých letech u zrodu této unikátní techniky spolu s jejím vynálezcem Františkem Šléglem.

Aradecor patří mezi netkané tapiserie. Výtvarník skládá a vrší chomáče barevného rouna. Žehlením se vlna slisuje a strojem Arachne projehlí. Duté jehly Arachne zachytí první vlákno, na které narazí, a protáhnou ho dospod. Aradecor je tedy prošit svým vlastním materiálem bez použití nitě. Působí proto spontánně a vzdušně. Proces skládání téměř lazurních vrstev, jejichž barvy se sčítají jako u akvarelu, a prošívání je možno několikrát opakovat. Výsledná barva a struktura pak závisí jen na zkušenostech výtvarníka.

Artaig

je méně známý druh netkané tapiserie. Vznikl v Brně ve stínu známějšího "art protisu". Princip projehlení je velice podobný aradecoru, avšak rouno zde prochází pomalu několika řadami jehel. Pro autora z toho plyne, že se připravené tvary při procházení strojem méně deformují, nemají však onu spontánnost a rozevlátost aradecoru. Výsledná barva je mnohem více určována tím, co bylo přiloženo naposled.

U artaigu (a později u aradecoru) jsem se snažila odpoutat od obdélníkového tvaru a vrstvením vytvořit prostorové dílo (zejména je-li inspirací architektura), pracovat střídavě s lícem i rubem, s prostřiženými otvory dveří, jimiž můžeme v myšlenkách procházet, s iluzí hloubky měnící se denním osvětlením.

Gobelín

je klasická tkaná technika, při které je osnova organickou součástí vyúsťující dole ve třásně a nahoře ve způsob zavěšení. Různobarevnost osnovy ovlivňuje variabilním prolínáním s útkem vzhled díla. Používám nejrůznější vazby, aby vznikl plastický účinek. Vlnu předem barvím, další potřebné odstíny získám melírováním. V poslední době ráda pracuju s nevytkanou osnovou, stanovím si složitá pravidla obměnňující rozvržení vytkaných a nevytkaných ploch, hledám řešení pro vyjádření kontrastu hmotnosti a vzdušnosti, zrcadlení či perspektivy v tapiserii, která musí zůstat plošná.

Voskovaná batika

se provádí horkým voskem na hedvábí, které se potom namočí do první barvy. Místa pokrytá voskem zůstanou bílá. Pokračuje se dalším voskováním a dalším barvením postupně od nejsvětlejší barvy po barvu nejtmavší. Přitom dochází ke stejnému sčítání barev jako u akvarelu nebo aradecoru.