O církvi

Tento text prosím berte jen jako krátkou charakteristiku naší církve, nesnažíme se zde postihnout všechny detaily, ale přiblížit historii a hlavní rysy, jejichž souhrnem se liší od ostatních církví.

Církev reformovaná, protestantská

Reformace římskokatolické církve je proces, který má kořeny ve 14. století a probíhá vlastně do současnosti. Jako v každém lidském konání v něm najdeme světlé i temné momenty. Od hledání pravdy a filosofických disputací až po války a mocenské střety. Podstatné je, že v procesu reformace nejde o nějakou "modernizaci" křesťanství, ale o návrat ke kořenům a odhození balastu, který sama církev do sebe integrovala. Rozhodně však nemáme na mysli vyvinění se z bezpráví a zla, které sama církev kdy činila, nebo mu mlčky přihlížela.

Z velkých jmen reformace musíme jmenovat Johna Viklefa, Jana Husa, Martina Luthera, Jana Kalvína.

Martin Luther dal svým učením základ evangelickým církvím "augsbuského vyznání", Jan Kalvín církvím "helvétským". Oba reformátoři byli od sebe vzdáleni vzdušnou čarou několik set kilometrů, ačkoli spolu komunikovali, některé jejich rozdílné myšlenky ve své době neumožnily sjednocení obou reformovaných církví.

Česká reformace

Česká reformace má mnoho mučedníků. K upálení Jana Husa, který ve svém učení navazoval na Johna Viklefa došlo roku 1415, tedy téměř 4 generace před Lutherovou dospělostí. Následovalo období husitských válek a založení Jednoty bratrské (1457). Ani Jednota bratrská neměla to štěstí, aby unikla protireformaci po bitvě na Bílé hoře (1620) a byla rozprášena po celé evropě. Její odkaz nacházíme díky Janu Amosu Komenskému nejen v Čechách, ale i ve skandinávských zemích a na Britských ostrovech. Kralický překlad Bible se stal tajným pokladem českých protestantů, kteří byli pronásledováni a jejich knihy páleny až do tolerančního patentu 1781. Po tolerančním patentu byla možnost přihlásit se k augsburskému či helvétskému vyznání, Jednota bratrská však mezi možnostmi nebyla a další omezení trvala až do roku 1861.

Ačkoli mezi Lutherovým a Kralickým překladem Bible je pouze 30let, protireformace a pronásledování Jednoty bratrské zabrzdilo a zdecimovalo české evangelíky na cca. 200 let. Právě Bible a její studium má pro naši cestu víry velký význam.

Vznik Českobratrské církve evangelické (ČCE)

Naše církev si v sobě nese staletí "tajných" evangelíků, jak je znáte z knih Aloise Jiráska, ale i naděje 1. republiky. Právě v roce 1918 se v Čechách podařilo sloučit Lutherovo a Kalvínovo reformační křídlo v jednu církev. Rodící se demokratická tradice se pevně vtělila do církevního zřízení, které je od počátku "dvoukomorové". Výkonným orgánem je synodní rada, tvořená třemi laiky a třemi duchovními, v čele se synodním seniorem. Od roku 2000 je součástí naší církve i český distrikt Obnovené Jednoty bratrské, jako její Ochranovský seniorát. Tímto spojením jsme v kontaktu s tradicí, která sahá až k srdci české reformace. V roce 1919 byla také založena Husova československá evangelická bohoslovecká fakulta, jejíž evangelická část po rozdělení v.r. 1950 přešla v.r. 1990 pod Karlovu universitu.

ČCE v dobách válečných a poválečných

Ačkoli byly ustřední orgány církve od počátku podrobeny správě okupantů, iniciativy v odboji se ujímali jednotliví faráři, členové i celé sbory. Mezi běžnou odbojovou činnost patřilo falšování matrik a křestních listů pro ohrožené židy, ukrývání pronásledovaných na farách. Otevřeným odbojem proti fašistům se vepsal do pamětí zejména štkpt. Václav Morávek - jeden ze "tří králů".

Mezi komunistickým převratem v roce 1948 a začátkem 50. let bylo období, kdy se někteří duchovní nechali získat pro členství v KSČ pod dojmy sociální reformy, která vzbuzovala naději na spravedlivější rozdělení moci. Když začalo pronásledování opozice a totalitní režim odhalil svou podstatu, většina z nich z KSČ opět vystoupila. V roce 1949 vydalo Národní shromáždění zákony o hospodářském fungování církví, který stanovil, že stát poskytuje "osobní požitky" duchovním, kteří působí "se státním souhlasem". Tím si státní moc opatřila nástroj, jak znepříjemnit život nepohodlným duchovním a ke vměšování se do života církví. Odnímání státního souhlasu se dotklo i salvátorského sboru a tím i evangelíků v Dejvicích.

Začátkem padesátých let sice část duchovních stála dost "nalevo" a proti katolické církvi, postupně ale začalo docházet k větší spolupráci na lokální úrovní a začátkům ekumenického setkávání. Ačkoli evangeličtí duchovní neměli na růžích ustláno, nebyli terčem tak soustředěného útlaku a vykonstruovaných procesů, jako jejich katoličtí bratři v Kristu. Ovocem postupného sbližování a spolupráce je Český ekumenický překlad Bible, vznikající od roku 1961, vydaný v r. 1979.

Symbolem osobní statečnosti a pevnosti v zásadách mezi členy ČCE je Milada Horáková, zavražděná justicí v.r. 1950 a Jan Palach, který se na protest proti smíření se s okupací upálil v.r. 1969.

Detailnější informace můžete nalézt např. na serveru www.evangnet.cz třeba v tomto článku.

Oficiální stránky ČCE: www.e-cirkev.cz