Pohřby
Smrt zasahuje do lidského bytí někdy jako blesk z čistého nebe, jindy jako vysvobození z utrpení. Každopádně je pohřeb příležitostí k poslednímu rozloučení a vzpomínce pro pozůstalé i širší okruh známých. Naše církev poskytuje útěchu nejen svým členům, ale i všem ostatním, kteří o obřad požádají. Řár sborového života k tomu praví:
"Pohřeb členů církve má zpravidla podobu pohřební bohoslužby, v níž zvěstované evangelium o vzkříšení z mrtvých a odpuštění hříchů posiluje naději a potěšuje zarmoucené. Společenství při pohřebním shromáždění přináší povzbuzení z lidské blízkosti."
"Na přání zesnulého nebo na žádost pozůstalých je možno pohřební bohoslužbou posloužit i těm, kdo nebyli členy církve."
Právě my, křestané bychom měli vědět, že nám nepřísluší v poslední chvíli soudit svoje bližní. Je to pouze vůle Boží, která rozhoduje o tom, co se děje po smrti s duší člověka. Svědčíme o tom, že Ježíš Kristus vstal třetího dne z mrtvých a vstoupil na nebesa. Nezanechal po sobě prázdnotu a bolest, ale naději pro ty z nás kteří se mu chceme, i nevědomky, alespoň v něčem přiblížit.