Z historie
Jak víme od pamětníků, evangelíci se v Dejvicích scházeli již od počátku 20. let minulého století. Schůzky probíhaly v pronajatých sálech místních hostinců, jako například zde v Restaraci u Líbalů. Původní skupina cca 40 sester a bratří, členů Kostnické jednoty se po 1. světové válce značně rozrostla o příslušníky čsl. legií a jejich rodiny. Počet členů a pestrý život společenství byly jistě mezi důvody, proč zde byla pražským seniorátním výborem 9. října 1925 zřízena kazatelská stanice, spadající pod salvátorský sbor.
Kazatelská stanice po dobu deseti let měnila svoje působiště, až díky přičinění bratra štkp. Miloslava Kováře zakotvila v suterénních prostorách bývalého divadla v dnešní Wuchterlově ulici. Až do 30. let však nebyl pro Dejvice vyčleněn žádný duchovní, a tak si místní museli zvát kazatele ze širokého okolí.
Ve 40. a 50. letech se o nedělích konaly dvoje bohoslužby (od 8:00 a 9:15), protože by se členové do sborových prostor jinak nevešli. Díky iniciativě členů začal výbor kazatelské stanice jednat s mateřským sborem o uvolnění duchovního pro pravidelnou bohoslužebnou činnost. Kazatelská stanice byla v tomto úsilí podpořena synodním seniorem dr. Josefem Křenkem, který také nabádal ke tvorbě fondu na stavbu chrámu.
V roce 1942 byl pro práci v Dejvicích ustanoven salvátorský vikář Vilém J. Foltin, za jehož působení se rozvíjí celotýdenní sborová činnost.
Od roku 1943 se práce s dejvickým sborem ujaj druhý salvátorský farář Miroslav Krejčí.
Po skončení druhé světové války se působení kazatelské stanice rozšířilo i na Suchdol, kde si pro shromáždění pronajímá prostory v místní škole.
Kazatelská stanice nabývala na významu i v letech 50.-60., kdy zde jako vikáři salvátorského sboru působili Jana Opočenská, Daniel Henych a Jan Čapek.
V roce 1965, kdy byl salvátorským farářem prof. dr. Josef Smolík, nazrála situace k osamostatnění dejvického sboru, které prosazoval JUDr. Jindřich Kynčl. Doba byla velmi komplikovaná, díky vměšování se státu do církevních záležitostí (odebrání státního souhlasu předchozím salvátorským farářům), ale rozdělení sboru nepřála ani část salvátorského staršovstva. Byly zde oprávněné obavy, jak bude salvátorský sbor sám zvládat financování provoz chrámu. Salvátorský kurátor Vladimír Voral i farář však byli přesvědčeni, že rozdělení sboru bude v dlouhodobé perspektivě pro oba sbory správné řešení. Podařilo se jim pro případ finanční tísně salvátorského sboru získat podporu synodního kurátora Pavla Šimka. Takto připravené rozdělení již mohlo salvátorské sborové shromáždění schválit.
K ustavení dejvického sboru ještě musela udělit souhlas státní správa, což se kupodivu 1.12.1965 stalo.
Prvním farářem dejvického sboru se stal Jan Čapek a byl jím až do 31. 3. 1971.
Dalšími duchovními byli:
Daniel Henych 1971-1991
Miloš Rejchrt (vikář 1990-1997) 1997
Miloslav Nekvasil - jáhen 1994-1998
Abigail Hudcová 1998-2015
Petr Hudec 1998-2015
Pavel Ruml 2015-2021
Kurátory dejvického sboru byli:
JUDr. Jindřich Kynčl 1965-71
RNDr. Zdeněk Stejskal 1971-1985
Ing. Pavel Prosek 1985- 2015
Prostory ve Wuchterlově ulici musel sbor opustit z důvodů restitučních nároků. Díky nápadu bratra faráře Henycha a jeho manželky Ing. arch. L. Henychové se podařilo zajistit nynější prostory v ulici Dr. Zikmunda Wintra a sbor je na vlastní náklady adaptoval podle projektu Ing. arch. Hanuše Härtla. Jednání o formě nájmu prostor nebyla jednoduchá, ačkoli dům patří ČCE. V komplikovaných jednáních byl sboru velkou oporou Drago Fišer, díky němuž se podařilo dojednat akceptovatelné podmínky. V adaptovaných prostorech se sbor schází od června 1997.
Podrobnější informace o historii dejvického sboru naleznete ve sborníku vydaném v roce 2005 k 80. výročí založení kazatelské stanice a 40. výročí založení sboru.
Galerii fotografií z oslav 50ti let od založení sboru najdete ZDE.
