Bohoslužby 17. 5. 2020

Video bohoslužby Dejvice – 17.5. 2020 – 

6. velikonoční neděle

Tyto bohoslužby slavíme ve jménu Boha Otce, i Syna i Ducha svatého. Milost Pána Ježíše Krista a láska Boží a společenství Ducha svatého s vámi se všemi. Bratři a sestry, dnes slavíme bohoslužby šesté velikonoční neděle, jejíž jméno je Rogate – modlete se! Patří k ní slova ze žalmu 66.

Pojďte, slyšte všichni bohabojní, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal. Svými ústy jsem volával k němu, svým jazykem jsem ho vyvyšoval. Bůh slyšel, mé modlitbě věnoval pozornost. (Ž 66,16.17.19)

Modlitba: Pane Bože všemohoucí, děkujeme, že smíme žít ve tvém velikonočním světle. Chválíme Tě, že ovoce Tvého slova smíme sklízet každou neděli a že listí Tvé moudrosti má léčivou moc pro všechny národy, pro každého kdo si jej nechá položit na své rány a šrámy. Děkujeme, že smíme skrze Tvé slovo čerpat tvé potěšení, povzbuzení i napomenutí, že se můžeme v pohodlí a teple zaposlouchat do slov o Tvé veliké lásce, která vedla až na kříž. Dej, ať to, co prožijeme a co nás zasáhne, umíme přenášet a úročit ve svých životech. Vyznáváme, že jsme nedokonalí a chybující a litujeme všeho, co se Tvé vůli protivilo. Posiluj nás, prosíme, v naší slabosti. Amen.

1. Píseň EZ 482 Jak rozkošné a milé: 

https://soundcloud.com/user-41012488/jak-rozkosne-a-mile?in=user-41012488/sets/cd-nekdo-me-vede-za-ruku

Jako 1. čtení poslyšte vidění, které měl svatý Jan, z knihy Zjevení přečtu výběr veršů z 21. a 22. Kapitoly (21, 10.22-22,1-5) 

A jeden ze sedmi andělů mě ve vytržení ducha vyvedl na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha, avšak chrám jsem v něm nespatřil: Jeho chrámem je Pán Bůh všemohoucí a Beránek.1A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova. 2Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy. 3A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit, 4budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno. 5Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků. 

Základem kázání je pak pasáž z evangelia: J 5, 1-9..... 1Potom byly židovské svátky a Ježíš se vydal do Jeruzaléma. 

2V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u něho pět sloupořadí. 

3V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých. 

4Neboť anděl Páně čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; kdo první po tom zvíření vstoupil do vody, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí. 

5Byl tam i jeden člověk, nemocný již třicet osm let. 

6Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: „Chceš být zdráv?“ 

7Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě donesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde.“ 

8Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lože a choď!“

9A hned byl ten člověk uzdraven; vzal své lože a chodil.

         Nehostinné místo -  ten ovčí rybník. Moc rád tam nikdo nechodí, procházet se třeba s rodinou by tam nikdo nešel ani s rouškou. Takovou hrůzu a hnus nikdo rád nevidí. Je to jako nahlédnout do pekla na zemi – samé úpění, bolest a beznaděj – slepci, kulhaví, různě nemocní, zesláblí a ochrnutí. Nejspíš i zápach, špína, tlačenice. Docela šílený byl jistě i pohled na ten bezohledný závod o život, když se voda v rybníce zčeří. Závod o život a tady to platí doslova.  Kdo totiž do vody jako první po tom zvíření vstoupí, bývá uzdraven a může „z kola ven“. Jen tak může uniknout z toho strašného místa.  

      Milí posluchači, jak silně tenhle obraz připomíná situace, které můžeme leckdy zažít v dnešním světě! A vnímáme-li náš svět, jako svět bez Boha, pak opravdu nezbývá než přijmout zaběhané způsoby. Soutěž o to, kdo bude mít největší úspěch, kdo zvládne všechny přechytračit, kdo bude nejrychlejší nebo bude mít nejvlivnější přátele, kteří už ho protlačí, kam potřebuje. Soutěž o první cenu. Kdo jí dostane, možná se zabezpečí na zbytek života, nebude už mít starosti, strach o zdraví, nebude už muset ležet v tomhle sloupořadí pro chudáky. 

        Není divu, že ubožák, který tu leží už 38 let, dávno ztratil naději, že by v tomhle světě mohl uspět. A tak jen vnitřně zoufá, možná nadává na osud, možná už jen netečně žije ze dne na den s pocitem ukřivděnosti a rezignace. Takový je můj svět, takový je svět, kde není žádná naděje. 

                        A tu přichází Ježíš, který vidí až na dno jeho trápení. Vidí, jak dlouho a jak těžce je nemocen a pak klade tu pobuřující a zdánlivě nesmyslnou otázku: „Chceš být zdráv?“ Myslí to vážně? Nabízí mě, že mě do té vody poponese? Nebo se mi vysmívá? Anebo snad zpochybňuje mojí snahu dostat se do vody včas? No, jsem tu v podstatě celý život. Možná to těžko chápe. Ale co já s tím?

                        Ježíšova otázka má však podstatný význam. Nemoc toho člověka je v přesném překladu z řečtiny slabostí. Nestal se tvůj stav náhodou výmluvou – na okolnosti, na ty druhé, na smůlu? A tady vidíme, jak hluboce může být nemocný zakořeněný ve svých problémech a ve svém vidění celé věci. Neodpovídá Ježíši sice na jeho otázku, ale alespoň mu otevírá srdce se svým trápením. Mluví o bezvýchodnosti – „nemám člověka“ – tak co se dá dělat! Trochu to působí, jako by se možná ve své nemoci tak zabydlel, že teď jen na prstech vypočítává důvody, proč nic nelze změnit.  Možná si ten člověk ani není jistý, že touží po změně – nebere tu možnost tak docela vážně – vždyť to by přineslo vykolejení ze stereotypu, nejistotu, narušení zvyklostí, toho, 

jak přece zná, že funguje svět!

                        I přes jeho nejistotu a zúžené vidění jej Ježíš uzdravuje. Zrovna tak pro nás je tu tato Ježíšova otázka a nabídka, a to přes všechny naše pochybnosti! Vzpomeň si na tu dobu, kdy jsi ještě toužil/a běhat, kdy jsi ještě toužil/a po nesoutěživých a laskavých vztazích s druhými lidmi, kdy jsi ještě toužil/a žít v rodině s blízkými a otevřenými vztahy a rozdávat radost a žít bez barikád chránících před vlastní minulostí i před budoucností. Takové touhy od sebe nemusíme a nemáme odhánět! I kdyby nebyly vždy naplněny. Ježíš nás přijímá i s našimi pochybnostmi, celkovou slabostí a nejistotou. 

                        Můžeme očekávat nové věci, průlom v našem osobním příběhu, můžeme se nechat strhnout touhou po zázraku dobrého „vykolejení“, odvedení vlaku našeho života na jinou, lepší kolej, vjet do docela jiné krajiny s novým cílem.  Zvláštní časy, jako je právě nás čas paralýzy možností, i možností těla v tomto koronavirovém čase, mohou být nakonec příležitostí k  vynoření hlavy. Jinak by se nám mohlo stát, jako při potápění v moři, že budeme natolik fascinováni podmořským životem, že si ani nevšimneme, kam nás mezitím snesl proud života.

                        „Vstaň, vezmi své lože a choď“ - vyzývá Ježíš ochrnutého. A ten člověk poslechl tento povel. Do jeho života padlo poprvé světlo. Poprvé směl pocítit listí stromu života na svých ranách. Poslechl Ježíšovo slovo a byl uzdraven – vzal své lože a chodil. Celý lidský věk bez síly a vleže. A najednou má rozhled, najednou vidí svět z jiné perspektivy. Vidí svět jako místo, kde se dá žít i podle jiných pravidel, než na která byl zvyklý. Jako místo, kde se nemusí ani stydět za svou houni – důkaz své slabé minulosti. Tak jako lze odpustit, ale ne zapomenout, tak se minulost nedá jen tak smazat a jen prostě obrátit list. Ale je možný nový život, ve kterém už tato reálná minulost netíží, kde ji nemusím vytahovat a vzpomínat. Je možný život, kde se nemusím prát o prvenství, ale kde se mohu nechat pozvat na místo, odkud mám lepší výhled a žít přítomností a nadějí nové budoucnosti.

                        Přátelé v Kristu, my máme tu obrovskou výhodu, že jsme dostali zdarma ten veliký Boží dar z milosti, že se nemusíme rvát o život ostrými lokty, nemusíme se předbíhat, kdo vyhraje v boji o naději. My nemusíme přistoupit na hru současného světa, který se možná někdy tváří, že jiná pravidla jsou nemožná. Kristus přišel i pro nás a stojí i před námi se svou otázkou: „Chceš být zdráv?“ A myslí to vážně, není to výsměch. On se nás vážně ptá, zda opravdu stojíme o změnu. A zároveň nás přijímá i s houněmi naší minulosti, které si s sebou neseme, ale ony nás už netíží. Máme zpevnělé tělo i krok, už nejsme ochrnutí a zesláblí vlastní nemohoucností, s oslabenou vůlí i duchem. Už nemusíme sténat s výčitkou a bolestí, že „nemáme člověka“ a bez toho člověka, kterého přeci tak nezbytně nutně potřebujeme, že to prostě NEJDE. Přichází někdo větší než jakýkoli člověk. S ním to můžeme ustát i bez nějakého člověka, od něhož jsme čekali záchranu a zklamal nás. Bez Krista nám však ani deset ochotných nosičů nic nezajistí.     

                        Všichni potřebujeme Ježíšovu oporu a pomoc. Všichni pak také můžeme zkušenost této opory zúročit ve svých vlastních krocích. Pán Bůh má ve světě naše lidské ruce. A nešetří ani sobotou, aby pomohl. Snad jsme si kladli otázku, jestli stojí za to sloužit těm na okraji, těm zdánlivě beznadějným. Ale ve světle tohoto příběhu vidíme, že to za to stojí. Ježíšovi to také za to stálo. Nezůstal se spravedlivými v chrámu, v kruhu poslušných oveček, ale vydal se mezi ty, kteří z lidského pohledu mají cejch beznadějnosti. Zpráva o naší záchraně a účast na záchraně druhých jednoduše patří k sobě. Jako se stalo Slovo tělem, tak i my máme Boží slovo uvádět ve skutek. Jedno bez druhého by bylo pouze nedokončeným příběhem bez pointy. A to by byla škoda.

Modleme se: Pane, ty máš sílu stavit na nohy i ty, kdo jsou chromí celý svůj život. Dej, ať bereme Tvé otázky vážně. Obdař nás důvěrou, ať se pevně držíme Tvého slova, které nás pozvedá z toho, v čem jsme chromí my sami. Dej, ať se ani my nevyhýbáme trpícím. A posilni nás, prosíme, ať se neužíráme za svou minulost. Vždyť víme, že Ty nás přijímáš i s ní.  Amen.

2. Píseň EZ 176 Někdo mě vede za ruku: https://soundcloud.com/user-41012488/sets/cd-nekdo-me-vede-za-ruku

Otevřme nyní svá srdce k přímluvám: (Po každé prosbě se můžete připojit společným zvoláním: Prosíme Tě, vyslyš nás!)

Pane Bože, přimlouváme se za ty, kteří jsou ochromeni bolestí ze ztráty blízkých, ochromeni životním zklamáním, zesláblí beznadějí a životními útrapami. Dej, ať se učíme pomáhat tam, kde můžeme a umíme žít s tím, že ne vždy můžeme měnit běh věcí. Společně Tě voláme:.....

Slavili jsme den matek a den rodin, děkujeme Ti za dar dětí, které rozvíjejí a obohacují náš život. Přimlouváme se za rodiny s dětmi, ale i za rodiny, které děti nemají, za ty, které po nich touží a mít je nemohou. Prosíme Tě za lásku pro děti, které byly nechtěné. Posiluj i ty, kteří se pustili do nesnadné výchovy dětí osvojených. Společně Tě voláme: .....

Prosíme Tě za svou zem a její krajinu. Dej ať Ti, kdo ji řídí, neupřednostňují vlastní zájmy. A dej i nám vědomí odpovědnosti a sílu pro angažovanost na místní úrovni. Kéž se umíme starat i o věci veřejné, nejen o svoje vlastní pohodlí. Prosíme Tě za všechny, kdo se o to snaží a investují svoje síly. Společně Tě voláme: .....

Utrpení světa nám není lhostejné, přimlouváme se za sílu pro všechny ty, kdo se snaží jakkoli pomáhat, za ty, kdo šíří dobré myšlenky a praktickou pomoc. Společně Tě voláme:.....

To, co nám každému osobně leží na srdci, Ti nyní předkládáme v tichých prosbách. I za prosby druhých Tě společně voláme.........Modlíme se pak ještě slovy modlitby samotného Ježíše: Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi, chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého, neboť tvé je království i moc i sláva až na věky Amen.

Slovo poslání je zapsáno v evangeliu J 14, 26-27 26Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. 27Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí! 

Požehnání: Přijměte Boží požehnání: Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, Ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv,        Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Amen.                                         

3. Píseň EZ 419 Mocný Bože při Kristovu: https://soundcloud.com/user-41012488/mocny-boze-pri-kristovu?in=user-41012488/sets/cd-nekdo-me-vede-za-ruku