Bohoslužby Velký pátek 10. 4. 2020

Magdalena Trgalová

Sestry a bratři, připomínáme si umučení Páně, Velký pátek.

Ježíš Kristus vzal na sebe všechno utrpení a všechny viny lidstva a přinesl je na oltář kříže.

Prožijme bohoslužbu dne Kristova umučení a smrti v prostotě a pokoře. Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Introit: Poslyšme vstupní verše ze žalmu 72: Bože, předej své soudy králi a svou spravedlnost královskému synu, aby obhajoval tvůj lid spravedlivě a tvé ponížené podle práva. Bude mít soucit s nuzným ubožákem, ubohým zachrání život. Vykoupí je z útisku a od násilí, jejich krev mu bude drahocenná. AMEN (Ž 72,1n.13n)

Píseň: Svítá 96 Já hledám (T. Najbrt)

Modlitba:
Nebeský Otče, jsme na cestě, hledáme a otvíráme před Tebou svá srdce. Rozpomínáme se dnes na veliký skutek Tvé lásky a slitování, na to, že jsi vydal pro nás svého Syna, Ježíše Krista, aby dal svůj život, zemřel na kříži a tak nás vyprošťuje stále znovu z moci zla a hříchu. Pane, smiluj se! (Pane, smiluj se!)

Pane, zakoušíme, jak Ti záleží na lidské bídě, svázanosti vinou, na údělu beznadějných. Ujišťuješ nás, že poslední slovo nemá ani hřích, ani smrt, ani zoufalství. Počítáš s námi, svým lidem, dokonce, i když se Ti zpronevěřujeme. Tebe opustili i ti nejvěrnější, prožil jsi zradu, zapření, vydání na milost a nemilost, obvinění, potupení, mučení, opuštění a smrt. I každý z nás má svou temnou stránku a často upadáme do jejích hlubin. Voláme k tobě s prosbou: Kriste, smiluj se! (Kriste, smiluj se!)

Otče, Ty se rozpomínáš na oběť svého Syna a také na každého z nás a dáváš nám svého Ducha. A tak prosíme: Duchu svatý, přijď mezi nás, ať jsme kdekoli, opuštění nebo naopak stále obklopení mnoha lidmi. Dej, ať evangelium o Boží lásce nezní jako fráze. Všem, kdo se dnes scházejí v Kristově jménu, připomeň Boží vysvobození i obživující spravedlnost jako živoucí moc pro každého. Pane, smiluj se! (Pane, smiluj se!) Amen.

Slovo milosti: Kdokoli takto ve svých srdcích vyznáváte, nepochybujme, že máme skrze utrpení a smrt Kristovu odpuštění hříchů. Odpuštění budeme mít, dokud v tomto smýšlení setrváme, bez ohledu na to, že je při nás ještě mnoho slabosti. Vše je zakryto smrtí Kristovou.

Scházíme se v jeho jménu, věříme jeho příběhu, jeho slovům, vyznejme tedy nyní společně svou víru slovy Apoštolského vyznání: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země. I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný. Amen.

Poslyšme čtení, které se těchto událostí bezprostředně týká. Nejprve uslyšíme z Janova evangelia 13. Kap. Verše 1-17

1. čtení: J 13, 1-17 (Tomáš Najbrt) Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce. 2Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil, 3Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, 4odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; 5pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán. 6Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“ 7Ježíš mu odpověděl: „Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš.“ 8Petr mu řekl: „Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“ Ježíš odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“ 9Řekl mu Šimon Petr: „Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!“ 10Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čisti, ale ne všichni.“ 11Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čisti. 12Když jim umyl nohy a oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil? 13Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem. 14Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. 15Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. 16Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. 17Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte.

2. čtení J 19,13-30 (Pavel Ruml) 13 Pilát dal vyvést Ježíše ven a zasedl k soudu na místě zvaném 'Na dláždění', hebrejsky Gabbatha. 14 Byl den přípravy před svátky velikonočními, kolem poledne. Pilát Židům řekl: "Hle, váš král!" 15 Oni se dali do křiku: "Pryč s ním, pryč s ním, ukřižuj ho!" Pilát jim řekl: "Vašeho krále mám dát ukřižovat?" Velekněží odpověděli: "Nemáme krále, jen císaře." 16 Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován, a oni se Ježíše chopili.

17 Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. 18 Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva, z každé strany jednoho a Ježíše uprostřed. 19 Pilát dal napsat nápis a připevnit jej na kříž. Stálo tam: Ježíš Nazaretský, král židovský. 20 Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl ukřižován, bylo blízko města; byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky. 21 Židovští velekněží řekli Pilátovi: "Neměls psát 'židovský král', nýbrž 'vydával se za židovského krále'." 22 Pilát odpověděl: "Co jsem napsal, napsal jsem."

23 Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi díl; zbýval ještě spodní šat. Ten byl beze švů, od shora vcelku utkaný. 24 Řekli mezi sebou: "Netrhejme jej, ale losujme o něj, čí bude.!" To proto, aby se naplnilo Písmo: 'Rozdělili si mé šaty a o oděv můj metali los.' To tedy vojáci provedli. 25 U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. 26 Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: "Ženo, hle, tvůj syn!" 27 Potom řekl tomu učedníkovi: "Hle, tvá matka!" V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě. 28 Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce naplnilo Písmo, řekl: "Žízním." 29 Stála tam nádoba plná octa; namočili tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústům. 30 Když Ježíš okusil octa, řekl: "Dokonáno jest." A nakloniv hlavu, skonal.

Píseň: Svítá 25 Byl jsi tam (Tomáš Najbrt)

Kázání
Velkopáteční příběh je příběh velice osobní, dotýká se až na kůži, běhá z něj mráz po zádech, je to příběh „až na krev“. Jako bychom tam byli. Janovy pašije, které se čtou na Velký pátek po celém světě podle ekumenického lekcionáře každý rok, jsou oproti ostatním evangeliím v něčem jiné. Připadá mi, že nás zvou k tomu, abychom osobně nahlíželi na kříž tak, jako bychom tam v tom dění opravdu byli sami přítomní. Jako by se právě i pro nás osobně právě dnes, teď, tady něco zásadně změnilo. Jako pro Marii a Jana pod křížem, kteří slyší z kříže výzvu stát se jednou rodinou, být nablízko. V Janově evangeliu se jde od nejhlubší fyzičnosti, doteku, setkání s bolestí, zápachem a hrobem až po mystiku přesahu, k pohledu modlitebníka. Od největších hlubin pozemskosti, k pohledu skrze utrpení a smrt k Boží vládě. Snad se skutečný osobní dotek s tímto příběhem zdaří navzdory odloučení i nám dnes.

Chápete, co jsem to pro vás udělal? Takhle se ptá Ježíš učedníků, když jim umývá nohy. Je to trefně velkopáteční otázka. Víte vy, co dnes slavíte bohoslužbu, co to znamená? Co znamená velikonoční příběh? Je to příležitost znovu si uvědomit, že odpověď nemáme, „nevlastníme“, ale stále znovu hledáme. Hledá ji vlastně i evangelista Jan, když takto pro nás příběh sepsal a nechává v něm Ježíše právě tímto způsobem promlouvat. Celé věky - a v každé době znova - hledá církev na tuhle otázku odpověď a každý rok si tento příběh připomíná.

Janova verze nabízí více odpovědí: Příběh Ježíšovy cesty na kříž je příběh lásky - Boží lásky k člověku. Ne však nějaké kýčovité a očekávatelné lásky, právě naopak. Kdo by mohl čekat, že když nastal čas večeře a usadili se ke stolu, v čase když bylo jasné, že Jidáš se rozhodl Ježíše vydat nepřátelům, Ježíš vstane od večeře, odloží plášť, vezme umyvadlo a připraví se k otrocké práci umývání špinavých nohou učedníků? Kdo jste někdy šlapali celý den, víte, jaká je slast si večer všechen ten pot, špínu, otlaky a zápach omýt. Kdo měl pěkné dětství, možná si vzpomene, že to pro něj občas udělal někdo z rodičů. Ale dělat to pro dvanáct dospělých, to už není tak lákavá představa…Je to Ježíšovo vyjádření krajní oddanosti a lásky, tak jak to ukazuje také celý příběh od velikonoční večeře až po slova„dokonáno jest“.

Víme, co pro nás Ježíš udělal? Petr to nevěděl, pohoršil se nad tím, že by mu měl tuto otrockou službu dělat někdo, koho si váží a koho nade všechno ctí. Ten by měl Petra přece spíš učit, jak být čistý a čistě žít a uniknout špíně světa! A místo toho on se chce namáčet ve špíně z jeho nohou?! „Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“ Není jednoduché, nechat si někoho přijít takto blízko, až na kůži, nechat Ježíše dotknout těch nejbolavějších a nehezkých míst, vidět to, co se běžně nevídá a nedotýká. K tomu Ježíš říká: Petře, je těžké to pochopit, ale potřebuješ to. Vidíme vznikající nedorozumění a Petrovo radikální odmítání ze strachu. Jak často se nám stává, že když se něčeho křečovitě zříkáme, zůstáváme k tomu navždy připoutaní! A s čím svádíme boj, s tím jsme o to více svázaní! Jediný způsob, jak z tohoto bludného kruhu vystoupit, je nechat se dotknout a prohlédnout skrze to. Nemusí to být nějaké vyvaření v desinfekci, drhnutí až do morku kostí, koupel i s hlavou a vlasy, jak upadá pak ve své žádosti do druhého extrému Petr. Jde o ochotu k dotyku a blízkosti a pohled na věci z jiného úhlu. Je to, jako vidět toho, ke komu vzhlížíme, najednou u svých nohou. To prohlédnutí není okamžité, ale je jasné, že taková láska, kterou nám tento příběh ukazuje, unese i nedorozumění, předsudky a mnohé odmítnutí. Slyšíme Ježíšovo: Jinak to nejde. Musím se snížit až k těm nejposlednějším, na úroveň posledních sluhů, pak až bude dokonáno, pak jednou pochopíte.

Poslouchali jsme závěr Ježíšova příběhu - zradu, zatčení, soud a ukřižování – z pohledu té hodovní místnosti, kde umývá učedníkům jejich špinavé nohy. Až ten příběh bude skoro na konci, sundají Ježíši opět jeho plášť a popravčí četa se o něj bude dělit. Takhle tedy Ježíš umírá - jako služebník, zvláštní služebník Boží lásky. Umírá bez pláště, umírá ve službě. Ve službě lásky, ve službě očisty, kterou nikdo jiný s takovou důkladností neposkytne. Takhle miluje až do úplného konce.

Bratři a sestry ve víře, bojujeme dnes o čistotu, bojíme se špíny a možnosti nákazy. Mnoho těch, kdo jsou ve službě v této pandemii, také pro tu službu zemřelo. Myslíme i na ně a rozpomínáme se zároveň na svůj křest, který nám připomíná most mezi časností a věčností. Mezi čistotou těla a čistotou srdce. Voda křtu nás spojuje s vodou toho umyvadla, v němž náš Pán učedníkům umýval nohy. Dosvědčuje nám lásku, která se neodvrací od nechutnosti lidské špíny, zla a provinění, ani od lidských bolestí a únavy. Službu lásky, službu až na smrt, službu dokonalou a dokonanou. A dosvědčuje nám i budoucnost, která se nám otevírá, když před Ježíšovým dotykem neuhneme. Možná jsme z cesty unavení, naštvaní jak Izraelci na cestě do zaslíbené země, která je stále v nedohlednu. Zkusme se v takové chvíle rozpomenout na obraz Krista umývajícího svým učedníkům nohy. Rozpomeňme se i na jeho výzvu přistupovat k druhým také tak. Sloužit, dávat najevo přijetí, tak jako bývalo znamením přijetí hostů právě to, že jim byly myty nohy.

I svatá večeře Páně nám službu Ježíšovy lásky připomíná. A také u ní můžeme zažívat přijetí, společenství a Boží lásku až do krajnosti. Také u ní zní pozvání: "to čiňte na mou památku", podle mého příkladu. Oba tyto momenty z velikonočního příběhu – mytí nohou učedníkům i slavení Svaté večeře nám zpřítomňují lásku, která nás staví na nohy, ať už je naše cesta jakkoli kamenitá. Schopnost přijmout tuto lásku a v její síle sloužit druhým pak přeji nám všem. Amen.

Pozdravení pokoje

Na znamení ochoty sdílet sílu a moc očisty Kristovy pozdravme se nyní pozdravením pokoje "Pokoj Tobě“. (Kdo chcete, můžete si místo Večeře Páně uspořádat malou hostinu agapé s chlebem a vínem, nebo využít toho, že jste v intimitě svých domácnostech a dokonce se netradičně odvážit k oné nejosobnější službě - symbolickému omytí nohou jeden druhému).

Eucharistická modlitba

Beránku zabitý, vykoupil jsi lidi všech kmenů, jazyků, národů a ras. U svého stolu i nám dáváš účast na tomto vykoupení.

Ty, obětovaný Beránku, jsi hoden přijmout moc a bohatství i moudrost, sílu i čest, slávu i požehnání.

Slova ustanovení Náš Pán Ježíš Kristus, v noci, kdy byl zrazen: vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: Vezměte a jezte, neboť toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.

Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: Pijte z toho všichni. Toto je kalich mé krve, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů. Toto je smlouva nová a věčná. To čiňte, kdykoli budete pít, na mou památku.

Modlitba

Náš Pane a Bože, v zmučeném těle našeho bratra Ježíše vidíme, čím jsi pro tento svět. V chlebě, který se láme, přijímáme zaslíbení, že ty jsi odpuštěním našich hříchů. On všechno naplnil a dokonal, proto Tě prosíme: vezmi nás do svých dlaní a dej mír každému z nás. Sešli nám svého Ducha, abychom s otevřeností a s ochotou přijímat Tvé duchovní dary mohli jednou k Tobě dojít a modlíme se k Tobě, jak jsi nás učil: Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé je království i moc i sláva na věky. Amen.

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi a daruj nám svůj pokoj. Amen. Farářka vezme do ruky chléb a kalich a říká:

Hle, Beránek Boží, ten, který na sebe vzal hříchy světa.

Společně:

Tvou smrt zvěstujeme,
tvé vzkříšení vyznáváme,
na tvůj příchod čekáme,
Pane Ježíši Kriste.

Pozvání:
Pán praví: Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.(Mt 18,20). V této víře si nyní vysloužíme Večeři Páně. (případně podkres před-natočený píseň Trudy Páně – Tomáš Najbrt)

Propouštění: Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.

MODLITBA po VP a přímluvy:

Pane Ježíši Kriste, na cestě služby Otci jsi přiblížil a otevřel Boží Království. I nám dáváš okoušet jeho radost navzdory všemu. Děkujeme za dary, jimiž obdarováváš u svého stolu, za dary, které staví na nohy, očišťují a uschopňují nás. Tak inspiruj naše slova, činy a vztahy k druhým. Duch svatý ať nás drží na cestě obnoveného lidství a naděje království tvého Otce.

Přimlouváme se, Pane, také za druhé lidi, když předkládáme tyto prosby:

Prosíme, ať Tvá záchrana dosahuje i k lidem, jejichž život ničí nezájem a nespravedlnost mocných. Prosíme za pozůstalé těch, za lidi v obavách o život blízkých.

Prosíme za ty, kdo potřebným slouží, za dobrovolníky i pracovníky v nemocnicích, domovech důchodců, za všechny ty, kteří svou těžkou prací připravují podmínky pro lepší život ostatním. Prosíme také za ty, kdo pracovat nemohou a mají existenční starosti.

Přimlouváme se upřímně za nás všechny v oddělenosti domovů a zvláště pak za osamělé bratry a setry, kteří vzhledem k okolnostem nemohou zažít ani nyní na velikonoce společenství svého sboru a trpí osamoceností. Kéž zažívají Tvou blízkost.

Ježíšovu službu lásky odmítli mocní a sebejistí. Předkládáme Ti ve svých myslích osoby, které si zakládají na vlastní důležitosti a nepostradatelnosti, na svých zásluhách. Prosíme za ty, kdo propadli pokušení diktovat druhým, co je pravda a co si mají myslet.

Kristův kříž odhaluje také obnovující a nadějnou moc Tvé spravedlnosti. Prosíme za ty, kdo rozsuzují vinu a nevinu, kdo mají chránit lidi před násilím. Prosíme za pokoj a spravedlnost a lidskou důstojnost pro obyvatele mnohých okupovaných zemí ve válečných konfliktech, hladomorech a rozvratu.

V tichých prosbách Ti svěřujeme to další, co nám leží na srdci…….

Pro Ježíše Krista, Tvého služebníka, který s Tebou a Duchem svatým vládne navěky Tě prosíme: Prosíme Tě, vyslyš nás! Amen.

Poslání
V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat. ( 1 J 4,9.11)

Požehnání:
A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. (Fp 4, 7)

Píseň: Svítá 225 Ó hlavo plná trýzně