Bohoslužby 29. 3. 2020

5. neděle postní Judica, Pavel Ruml

Konec světa nebo jeho začátek?

Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého. Amen.
Zdravím Vás, milé sestry a milí bratří v 5. postní neděli zvané Judica, lidově Smrtná, kterou tématicky uvádějí slova Žalmu 43.
Introit: Dopomoz mi, Bože, k právu, ujmi se mého sporu, dej mi vyváznout před bezbožným pronárodem, před člověkem záludným a podlým! Tys přece moje záštita, Bože. Žalm 43

Modlitba:
Hospodine, Pane náš, ty jsi poslal svého Syna Ježíše, aby rušil skutky temnosti… Naplnil jsi v něm zaslíbení daná prorokům, že slepí prohlédnou, kulhaví se postaví na nohy, malomocní budou čisti, hluší uslyší, mrtví vstanou, chudým a bídným bude zvěstováno evangelium odpuštění hříchů. Nový věk v Kristu začal. Proroci toužili se ho dočkat, avšak nebylo jim to dáno. Kdo jsme my, že v novém věku smíme žít!
Pane Ježíši Kriste, ty jsi mocnosti zla přemohl, ale ony v nás stále ještě působí. Protivíme se tvé svaté vůli, chceme být sami svoji. Stavíme se tak proti tobě a dostáváme se na stranu těch, kteří tě ukřižovali.
Daruj nám proto svého svatého Ducha, abychom už nepřisluhovali Zlému a vyzbroj si nás, abychom v sobě i v našem světě bojovali proti všem silám temnosti… Dej, abychom se se vší tvou církví radovali o svátcích velikonočních u tvého stolu a jednou, bez ustání, ve tvém blahoslaveném království. Amen. (z Agendy II, str. 120)

Čtení z Bible:
Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel.
Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel, tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy. Židům 5, 7-9

Píseň: 350
1. Přemohl Ježíš smrti noc, z hrobu vstal na úsvitu. Jeho je sláva, čest i moc a on nám kráčí na pomoc, na pomoc svému lidu.
4. Ježíši, věrný, zůstaň již i s námi, když den hasne. Ať nad hroby, jež všude zříš, nám svítí, vede dál a výš tvé, Pane, světlo jasné (Luděk Rejchrt)

Kázání: Konec světa nebo jeho začátek?
Text: Mk 13,3-8
„Když seděl na Olivové hoře naproti chrámu a byli sami, zeptali se ho Petr, Jakub, Jan a Ondřej: „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat ke konci!“ Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: ‚Já jsem to‘ a svedou mnohé. Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale to ještě nebude konec. Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou zemětřesení, bude hlad. To bude teprve začátek bolestí.“

Milé sestry a milí bratři,
Jeruzalém je jako na dlani, Ježíš sedí spolu s učedníky na Olivetské hoře, za pár dní bude bojovat svůj modlitební boj na jejím úpatí, v zahradě Getsemane. A při slavném vzkříšení začne těla z mrtvých vstání právě na této hoře. Tak říká tradice.
Když jsme se šli kochat s mnoha přáteli při poznávacím zájezdu Izraelem výhledem z Olivetské hory na Jeruzalém, přitočil se ke mně prodavač fotografií, roztahoval je přede mnou a já ucítil, že mi rozepíná náprsní kapsu na košili; zahnal jsem ho (v kapse jsem měl pod knoflíkem vybrané stovky dolarů od celé skupiny na nějaké vstupné či co). Dodnes mi ta vzpomínka nedělá dobře. Nedělá mi dobře ani vzpomínka na obrovské zástupy průvodců, kteří nám po celém světě zprostředkovávají poznávání jeho krás. Dnes se řada z nich musí bát o svůj „chleba“. Turismus je na úbytě, a z něj nejen průvodci, ale velká část světa žije. Mnoho lidí se bojí o svoji budoucnost.
Pane Bože, prosím Tě v tuto chvíli za všechny lidi, kteří mají strach z budoucnosti. Z toho času, který je před každým z nás, do kterého vkládaláme naše sny a těšení, které se najednou proměňují v obavy. Nevíme, co bude. Zbavuj lidi strachu z bídy, prosíme; otevírej srdce bohatých lidí pro potřeby druhých. A aby otevírali svoje srdce i svoje portmonky. Amen.
Obavy o budoucnost vyvolávají otázky. Jednu takovou předkládájí Ježíšovi jeho nejbližší-přesně ti a takto byli jmenováni, když je Ježíš volal od rybářských sítí na cestu za sebou (ne jako turistické průvodce, kteří odkazují na krásu, ale jako učedníky, kteří pod Ježíšovým vedením objeví největší krásu na světě). „Pověz nám, kdy to nastane“? Mluví o konci světa, o předpovědi, že bude zničen chrám; v době, kdy Marek píše svoje evangelium, je chrám už zničen a „svatou“ zemi tepe válka. První generace křesťanů nejen vyhlíží konec světa, ale očekává druhý Kristův příchod. Kdy to nastane? Kdy nastane spasení? Vyhlížíme tento čas i my. Náš život se má v tomto ohledu kam se upínat. Nicméně, přes tento výhled křesťanské víry, ženou se často mraky všelijakých hrůz. A protože Kristus Pán mluví také o válkách a zemětřesení a hladu, měli křesťané vždy a mají dodnes-začne-li být na světě „ouvej“- sklon odečítat, zda nepřichází onen Kristův den.
Tak i dnes, v souvislosti s kráčející virózou a s ní souvisejícími těžko odhadnutelnými důsledky pro svět, radikální skupiny křesťanů i nekřesťanů začínají předpovídat „konec světa“. Kdy nastane? Ježíš říká učedníkům, ústy Marka i ostatních evangelistů, že o tom nikdo nic neví, a že je zbytečné tomu dávat péči.
Pane Bože, prosím Tě v tuto chvíli za lidi víry, kteří svůj strach přeměňují v proroctví o konci světa. Prosím Tě, dej ať jsme lidmi naděje, ať děje se co děje. Amen.
Takže, co se to tedy děje? Nastává konec světa? Máme se bát? Bratři a sestry nikoli; tato pandemie, která nyní obchází náš glóbus a klátí zdravé i nemocné, není koncem světa. Je to další z řady nemocí, které lidstvo i svět pravidelně provázejí. My jsme osobně nic v takové míře nezažili, máme právo mít obavy; ale hlavně se musíme starat o „bezpečí a čistotu“. A to je ta nejdůležitější zpráva pro dnešní „smrtnou“ neděli, která má za téma „soud“. Téma postní neděle, tedy času, kdy křesťané mají přijmout postní dobu jako výzvu k zápasu s hříchem a přípravu na Kristovo vítězství.
Naše Agenda k tomu píše: „Tento zápas v sobě zahrnuje rozpoznání a vyznání hříchu, jež tvoří významnou část postních bohoslužeb. Přitom je příležitost připomenout závazek křestní smlouvy, a tak dopomoci svátosti křtu, aby měla v životě posluchačů významnější místo než dosud. Důraz na pokání není samoúčelný. V pokání totiž poznáváme velikost Božího smilování, přijímáme odpuštění a vstupujeme do nového života v moci Vzkříšeného. Sborům, které pod tíhou vin propadají malomyslnosti a pocitu bezmoci, se postní období může stát časem upevnění víry v milosrdenství Hospodinovo, časem obnovy a nových vztahů“.
Nastává konec světa, zeměkoule, života na Zemi? Nikoli. Toto není konec světa. Konec světa nastává většinou v našem srdci-když to zabalíme; když hledáme chyby jen na druhých; když odmítáme změny a upadáme do lenosti, pohodlí nebo do všeho dohromady. Konec světa nastává pro křesťana i církev tehdy, když jsme se světem i s životem víry zkončili v minu-losti=tehdy bylo dobře; dnes už není jak bývalo; dnes už nic nemá cenu! Jak krásně se nám vzpomíná, jaké to bývalo; jak krásně se nám kritizuje, jak špatné to je dnes; jak krásné je se nezapojit, ale pouze pozorovat…
Učedníci také rádi vzpomínali-jaké to bylo, když je povolal; když s nimi putoval; když je hostil, kázal; když se kolem něj děly velké věci a oni byli u toho a toho středem. Sedí na Olivetské hoře, dívají se přes údolí a bojí se budoucnosti.
A Ježíš říká, že až bude hodně zle, tak to stejně bude teprve začátek bolesti. A vlastně mluví o porodních bolestech. My kluci je známe jen z vyprávění. Málokterá rodička na ně vzpomíná jako na něco extra příjemného. A přece se z té bolesti zrodí se nový život.
To, co dnes zažíváme, není konec. Je to teprve začátek bolesti. Písi vám o bolestech, které jsme my lidi způsobili stvořenému světu, stvoření Božímu živému i neživému. Mysleli jsme si kdysi dávno, že všechno je naše; že příroda je tu pro nás; že my jsme páni stvoření; že potkám-li velké zvíře, z kterého mám strach, mám právo i povinnost je zabít. Vyhlásili jsme přírodě válku a stále ji vedeme. Potkám-li krásné zvíře, mám právo ho zabít, protože se rád obléknu do jeho kožich. Mám právo jim sebrat životní prostor, protože já musím expandovat-abych měl víc; pohodlí, bezpečí, komfortu. Jenže na tuto zemičku se máme vejít všichni, kteří jsme dostali život. A začne-li nějaká část stvoření dominovat, objeví se jiná, která chce také žít. Neuvěřitelnou lekcí v této době a důvodem k pokání pro nás je, že nás nezahnal do kouta obrovský slon-ty snadno trefilujeme mezi oči; silný býk-ty máme ustájené; ale neviditelný nepřítel, které necítíš, nevidíš, ani nerozmáčkneš v prstech.
Toto není konec světa, co se děje. To může/musí být začátek světa nového. Celé věky čekaly, kdy přijde Pán. Nikdo to neví, neřešme to ani my. Ale řešme budoucnost a začátek nového světa. Neviděli jsme, neslyšeli úpění stvořeného světa, živého i neživého; neviděli jsme, že nebesa vypravují o kráse stvoření-„bodejť jo“, když nebe zahalily exhalace. A najednou přišel vir a obloha v mnoha městech je zase vidět. V nedozvdělaném českém primitivním atheismu a nesnášenlivosti smáli jsme se k´muslimským ženám, že nosí šátky. A dnes my nosíme ústenky a umíme sedět doma a umíme se omezit, abychom žili. Dočkali se budoucnosti. Nestačily opakované řeči vědců o budoucnosti planety; postižená Gréta nám byla pro smích. Věřili jsme jen v růst a pokrok. Takový svět ovšem nemá naději pro přežití a musí skončit. Letošní postní období s pátou nedělí „Smrtnou“ korona pandemií je nesmírně nadějnou šancí pro pokání; tedy pro změnu; tedy pro očištění. Pro budoucnost… světa…až do „příštího Páně dne“. Amen.

Modlitba: Vstávám, Bože, dnes ráno, probuzen tvým Slovem, abych prožil další den. Veď mě svojí cestou. Ukaž mi kroky, které mám dělat, aby moje víra byla aktivní, činná a účinná. Měj mě ve své péči, dokud tyto nepříznivé dny neodejdou. A užívej si mě, jako světla pro druhé lidi. Prosím Tě za církev a křesťany; ať naše pokání je očistou pro celý svět. Amen.

Píseň: 350/2 To jitro velikonoční smíš chválit v každém místě. Vždyť všude, kde se shromáždí (i virtuálně