Představujeme debatní klub seniorů

Představujeme debatní klub seniorů
Debatní klub seniorů se v našem sboru schází jednou měsíčně již od roku 2003. Dodržujeme pravidlo, že deba-ta probíhá na základě úvodního slova, zaměřeného na duchovní problematiku v nejširším slova smyslu a je při-praveno někým z účastníků schůzek – chceme si vystačit vlastními silami, neboť setkání se zajímavými hosty je v našem sboru zajišťováno jiným programem.
Úvodním slovem dosud posloužili sestra Šindlerová a bratří Härtel, Čurda, Veselý, Prosek a Fišer, který schůz-ky organizuje a moderuje.
Zprvu jsme hledali jak formu tak obsahové zaměření. Na-příklad jedna debata byla spojena s vycházkou k pa¬mát-níku na Bílé hoře a k tolerančnímu hřbitůvku v Ruzyni, dvě schůzky navazovaly na přehrání magnetofonového záznamu (MUDr Svatošová o adventu a přednáška Hanse Künga „Mozart – stopa transcendence“).
Jako příklad prvních témat lze uvést „Bible o životě ve stáří a o starých lidech“, „Zamyšlení na jednotlivými prosbami Otčenáše“ (vyžádalo si 3 schůzky), „Které mís-to z Písma si nejčastěji připomínám?“, „Sepisujeme něco pro své potomky?“
Časem nabyla na váze úvodní slova, referující o knize, kterou někdo přečetl. První byla kniha Tomáše Halíka „Co je bez chvění, není pevné“ a zejména kapitola „Ml-čení v Antarktidě“, kterou jsme se v jistém směru připra-vovali na návštěvu autora jako hosta v našem sboru.
Z dalších autorů jmenujme Martin Buber „Já a Ty“, Era-zim Kohák „Člověk, dobro a zlo“, Jan Sokol: „Člověk a náboženství“.
Prvním „cyklem besed“ se stalo jakési minimum pro me-zináboženský dialog na základě knihy Pavla Hoška „Na cestě k dialogu. Křesťanská víra v pluralitě náboženství“ a čtyř knih, jež čerpaly ze seminářů Hanse Künga na uni-versitě v Tübingen, to je „Křesťanství a islám na cestě k dialogu“ /podobně: hinduismus, buddhismus, nábožen-ství Číny = taoismus a konfuciánství/. Logicky navázal vztah k ateismu, agnosticismu a „něcismu“, který Halík charakterizoval jako nejrozšířenější náboženství naší do-by, jehož krédem je „v Boha sice nevěřím, ale něco nad námi musí být“ .
Schůzkou v říjnu 2009 jsme zahájili současný cyklus besed na téma „Ježíšovo evangelium a co v něm už nena-jdeme?“ Zde se sluší objasnit, jak jsme se k tomuto ná-ročnému tématu dostali. Podnětem byl souběh tří faktorů:
(1) Velmi nás oslovila nevelká knížka Petra Pokorného „Den se přiblížil“, jmenovitě otázka, proč naše schopnost oslovit současníky se blíží nule [str.56] a rady nebát se myslet a nebát se odvážných nových interpretací toho, co tvoří jádro naší víry [32]; konkrétněji vyjádřeno „vědomě ukončit konstantinský experiment“ [54] a zdůraznění: „Svému okolí jsme dnes dlužni… evangelium, které při-nesl Ježíš ještě za svého působení v Galileji… Proto by-chom měli začínat evangeliem Ježíšovým, tím co Ježíš učil a kázal.“ [25-26]
(2) Do jistých rozpaků nás přivedl odlišný názor Tomáše Halíka, vyjádřený slovy: „Pavlovo evangelium, nejhlubší a nejvlastnější přínos Nového zákona.“ A jinde: „Jak pronikavě se [Pavel] odlišuje od Dvanácti svou inteligen-cí, povahou a vzděláním. Bez Pavlových listů by se Nový zákon zdaleka tolik nelišil od apokalyptické literatury své doby, jazykem ani myšlenkovým nábojem.“
(3) Oba autoři neváhali ke slovu evangelium připojit pří-vlastek a tím konstatovat rozdíl. A právě v tu dobu jsme se v Českém bratru 2/2009 v textu „Čtyři misijní artikuly“ dočetli: „Považujeme za kriticky důležité, aby se evangelium, nejlepší zpráva pro tento svět, šířila noblesně, důstojně a bez přívlastků.“
Text byl publikován v souvislosti s přípravou jednání sy-nodu o misijní práci, žel ani v poznámce nebyl uveden autor či text, na který se zřejmě naráží. U zrodu tématu tedy stály tyto tři vzájemně rozporné projevy. A také fakt, že jsme marně čekali nějaký komentář a nějaké výsledky synodního jednání.
Byli jsme si vědomi toho, že téma se vymyká besedám seniorů, ale v návaznosti na referování o přečtených kni-hách jsme si dovolili hledat odpověď v teologických pub-likacích. Jde nám spíše o to, abychom problematiku zmapovali, než abychom nějak „rozhodovali“ o věrouce. Takové rozhodnutí leží na bedrech každého jednotlivého přemýšlivého křesťana.
Snad jsme se shodli na tom, že odsuzovat připojení pří-vlastku ke slovu evangelium znamená prostě zavírat oči před problémem, který tu je ať se nám to líbí či ne a to hodně dlouho.
Navíc je nutno si položit otázku, zda základní problém neúčinnosti křesťanské misie leží jen ve formě podání nebo i v obsahu. Zatím věnujeme pozornost spíše formě, včetně diskusí o přednostech a nebezpečích využívání možností internetu.
V našich debatách jsme museli konstatovat podstatné rozdíly v obsahu a postupně jsme se přiklonili k rozlišo-vání synoptické a nesynoptické tradice. Obě tradice spo-juje významný průnik, to jest výklad o ukřižování, smrti, vzkříšení a vyvýšení Ježíše z Nazareta, ale jinak mezi oběma nelze nevidět podstatné rozdíly, praktickou neslu-čitelnost mnoha tezí.
Drago Fišer
Viz např. ČB 4/09, str.14; sám vnímám internet jako misijní pro-stor, sem se chodí mnoho mladých lidí ptát. Viz naše „Okno pro hledající“. Úvaha „Hledám slova pro hledající“ těží též z besed debatního klubu.