Název tohoto příspěvku je tak trochu "Šalamounský". Mezi knihami "Přísloví" a "Píseň písní" se totiž nachází kniha Kazatel a právě o ní si budeme povídat v první části setkání. Shodou okolností vyšel nedávno komentář k této knize v edici "Český ekumenický komentář ke Starému zákonu". Autor referátu měl tím velmi zjednodušenou práci a proto učiní pokus o nejrychlejší populární výklad této knihy v dějinách dejvického sboru :-)
Díky avizované stručnosti se možná dostane i na Přísloví. V hebrejské Bibli byla kniha nejprve nazvána podle svého úvodního slova, mišle, což znamená „přísloví“. Mišle je však množné číslo, složený tvar hebrejského podstatného jména mašal, jež se všeobecně považuje za odvozeninu od kořene slova s významem „podobný“ nebo „srovnatelný“. Tyto výrazy krásně vystihují obsah knihy, protože přísloví jsou jadrná rčení, která často užívají připodobnění nebo srovnání a jež jsou určena k tomu, aby přinutila posluchače přemýšlet. Kniha Přísloví se dotýká každé lidské potřeby a situace, takže jeden znalec prohlásil: „V životě neexistuje žádný vztah, pro nějž by nebylo vhodné poučení, žádný dobrý nebo zlý sklon, k němuž by se nenašel vhodný podnět nebo výtka. Lidské vědomí je všude uváděno do bezprostředního vztahu s božským,. . . a člověk chodí, jako by byl v přítomnosti svého Původce a Soudce. . . V této starověké knize najdeme každý lidský typ; a ačkoli byla načrtnuta před tisíciletími, odpovídá skutečnosti tak věrně, jako by byla vykreslena dnes podle nějakého živého vzoru.“ — Smith’s Dictionary of the Bible (Smithův Biblický slovník).
